Minidovolená v Alpách

Středa 27.8.2008 - Walchsee

Je s podivem, kolik jsme toho za jediný den stihli - bruslení, courání i nemocnici. To bylo tak. Po ránu jsme se vybatolili k Walchsee, kde jsme tušili nějaké cesty kolem jezera, na kterých bychom si mohli nazout brusle a trochu si pojezdit. Naše tušení bylo správné a my se po tučňáčím způsobu kolébali po úzkých asfaltkách kolem vody. První půlka byla naprosto v pohodě, buď po rovině, nebo trošku do kopečka. Zato sjezd k vesnici tál za to. Měl jsem asi velké oči, že to zvládnu s jednou holčičkou. Pak jsem měl co dělat sám se sebou. Nejdřív šla do trávy Alice, jako druhá pak Klárka, přičemž tuto estrádu jsem ve snaze elegantně zastavit zakončil senzačním flopem přímo na asfaltu, k nesmírnému pobavení těch, co zrovna neseděli na bolavém zadku v trávě.

Odpoledne jsme dojeli do St. Johannu in Tirol. Městečko plné barevných dresů a překrásných kol, právě se tam konal evropský pohár v silniční cyklistice. Prošlli jsme se, pokochali, občerstvili a chystali se k odjezdu na bobovou dráhu u Durchholzenu, kterou jsme slíbili holkám. A jak Ivča pomáhá Alici s pásem, zavírám kufr od auta a najednou se nestačíme divit, Ivča poskakuje a z prsteníčku ji stříká krev, poslední článek jsem jí skoro amputoval. Narychlo to fačujeme a mažeme do místní nemocnice na úrazovou ambulanci. Vypadá, že je na nával zařízená, ale zřejmě jen v zimě. Teď čekáme a čekáme. Ivča jde na sál až po téměř hdině a půl. Jak nám vysvětlil doktor, měli tam obsazeno, sešívali totiž nějakého rozbitého cyklistu. Po dvacti minutách se Ivča vrací s dlahou, několika stehy a se schöne fáčem na prstu. Je pozdě, boby už dávno dojezdily. Holky jsou celé rozrušené, ale my jsme groggy a usínáme dřív, než potěr.

Čtvrtek 28.8.2008 - Kufstein

Z dřívějších dovolených v Rakousku jsme si pamatovali, že v Kufsteinu jsou asfalové chodníky přímo podél Innu, tudíž pro bruslení jako dělané. A skutečně, nerušila nás zde žádná auta, jen cyklisté a kolegové bruslaři. Holky jely jako o závod, však jsme si taky skutečně zazávodili a najeli kolem čtyř kilometrů. V centru jsme se pak poohlédli po nějakých těch upomínkách na tuhle naši rakouskou odysseu (jódlujícího sviště jsme ovšem muselli zakázat) a odpoledne se vrátili do Durchholzenu. Holky byly neskutečně natěšené na letní bobovou dráhu, Alice se na ni dotazovala snad každou čtvrthodinu celý den. Dva plechové tobogány o deseti zákrutách s tunely a mostíky slibovaly dobrou zábavu. Na kopec jsme pohodlně vyjeli sedačkovou lanovkou, nafasovali dvousedadlový bob a hrrrrrš dolů. Fakt prima. A ještě jednou, tentokrát s Klárkou. Špica. Adrenalin jsme vyplavili na prolejzačkách pod sjezdovkou a krmením koziček.

Pátek 29.8.2008 - Kitzbühel

Ráno jsme se opět podívali do nemocnice v Johannu, Ivče tam zkontrolovali a převázali prst, obdarovali nás kopiemi rentgenů a vypoklonkovali. Ještě jsme nezkusili ani jednu kešku a tak jsme se odsunuli kousek na jih do Oberndorfu a pak nenáročnou procházkou do lesa za pokladem. Cestou jsme narazili na násyp plný nějakých říčních valounů a Ivča neprozřetelně vyhlásila, že sbírá pěkné oblázky. Během chvíle se jí v batohu nakupilo tak deset kilo šutrů, nad to si jak Alice, tak Klára nesly po jednom obřím "dračím vejci".

V Kitzbühelu značky hlásily, že jsou všechna parkoviště ve městě obsazená, i to obří pod Hahnenkammem. Pak se ukázalo, že v centru končila jedna z etap cyklistického poháru, všude samé zábrany a parády, jenže cyklisti už byli fuč. S kručením v žaludku jsme zoufale hledali nějakou útulnou hospůdku, ale nikde nic než kavárny. Museli jsme prchnout pryč a nakonec zabloudili do Ellmau, kde jsme neplánovaně zabili dvě mouchy jednou ranou. Špecle zaplácly hladová bříška a zároveň jsme si tady naplánovali sobotní výlet na kopec Hartkaiser.

Sobota 30.8.2008 - Hartkaiser

Byť jedeme po kolejích, Ivču jímá závrať, když lanovkou stoupáme z Ellmau víc než 700 metrů na vrchol Hartkaiseru (1555m). Na kopci nás čeká poměrně zdařilá dětská zábava, mají tu kromě hřiště a všelijakých prolézaček udělaný i takzvaný Zauberwelt - okruh kouzelným lesem a loukami s různými atrakcemi a neskutečnými výhledy do všech stran. Skřítci v lese, babiččina zahrádka, žabí nora, obří židle a spousta dalších zastávek nás celkem pobavily a pak jsme se vydali na cestu dolů, lesem i po sjezdovkách Rýbrcoulovou stezkou, a kochali se pohledem na údolí Brixental a na majestátný Wilder Kaiser. Dopolední mlha už byla dávno pryč, zlatavé slunce se pomalu sklánělo k západním horizontům, po voňavých zelených pastvinách se neslo cinkání kravských zvonců, lepší alpskou idylku jsme si na závěr naší krátké dovolené nemohli přát.