Sobota 24.10.2009

Po netradičně klidné cestě půlnočním expresem do Žiliny pokračujeme pár zastávek osobákem do Strečna. Ani se nestačíme rozkoukat a z olověné oblohy na nás začíná pršet. Navlékáme se do pláštěnek a v barevném postrojení procházíme Nezbudskou Lúčkou, abychom našli červenou značku, která nás má dovést na fatranský hřeben. Ale čert nám staví do cesty nástrahy. Lákavá hospůdka už časně z rána nabízí posezení a tak usedneme, kdyby se náhodou chtělo počasí umoudřit. "Po třech pivech necítíš bolest" říká se. Spoléhaje na tuto moudrost do sebe obrátíme tři Martinery, než si znovu nahodíme batohy a pokračujeme v hledání cesty. S Danem a Milošem se oddělujeme, abychom zkusili štěstí s místní keškou, ale je schovaná kdesi hluboko v mokrém mlází a my to vzdáváme. První ostřejší stoupání začíná pod Starým hradem. Mezi spadaným bukovým listím objevujeme pár mloků, podobně jako v těchto místech před deseti lety. Keška nad hradem už nám neodolá a já s Danem se pak pokoušíme dohnat ostatní daleko před námi. V prudkém výstupu je to však marná snaha. Kopec je nekonečný. Zhruba v sedmi stech metrech se na zemi začíná objevovat sníh, přestává pršet a místo deště procházíme mračnou mlhou. Kolem třetí hodiny dorážíme do chaty Pod Suchým a celkem jednohlasně se zde ubytováváme, abychom se stačili usušit. V příjemně vytopeném lokále skupina místních slaví narozeniny a tak je zbytek odpoledne i večera proložen zpěvěm, kytárkou i bendžínkem, později za přispění konopných stimulantů i Vašíkovou harmonikou, k nemalé radosti některých slovenských žen.

Neděle 25.10.2009

Mraky pryč, déšť pryč a nás budí ranní sluníčko. Pár z nás s kocovinkou tušíme, že další výstup bude spolehlivým detoxem. Při pohodové snídani před chatou se kocháme inverzí, mlhou v dolinách a nastavujeme se hřejivým paprskům. "Ty vole, tam že lezeme?!", ozývá se, když se před námi v plné kráse objeví vrchol Suchého. Míra by ho rád skrečoval a obešel po žluté, ale ostatní už se směle noří do kleče k závěrěčným čtyřiceti minutám lození do vrchu. Nahoře ostře fouká, naštěstí je to vítr jižní a navíc nám duje do zad . Zdá se, že po hřebeni skrz Bielé skály před námi ani proti nám od posledního sněžení ještě nikdo nešel. Místy je proto obtížné najít skrz zasněženou kleč tu správnou stezku. Před výstupem na Malý Kriváň se potkáváme se skupinami jiných turistů a tak už je další cesta trochu prošlápnutá. S Mírou trochu v rozpacích koukáme na místo našeho minulého bivaku v sedle mezi Malým a Velkým Kriváňem. Tehdy jsme se sem dostali ze Strečna během jediného dne... Na Veľkém Kriváni jsme kolem čtvrté, v zebavém vichru se moc nezdržujeme a raději rychle sestupujeme do sedla a dál do chaty Pod Chlebom. Momo sice remcá, že proč se teda taháme se stany, ale tři máme mokro v botech a hlasování vyznívá jasně.

Pondělí 26.10.2009

Zdá se, že neděle byla jediným slunečným dnem. Ráno je vidět na padesát metrů, jinak všude cáry mlhy. Jako rozcvičku máme výškových dvěstě metrů po žluté opět na hřeben Malé Fatry. Pak už je cesta docela příjemná nahoru a dolů. Jen to mokré bahýnko je zatraceně klouzavé a dává nám zabrat. Co chvíli se někdo válí s kopyty nahoře. Zjišťujeme, že kompletní přechod bychom časově nestihli a naším posledním místem na hřebenovce je Poľudňový grún. Žlutá odbočka nás vede po sjezdovkách. Sestup je velmi veselý, až na Miloše se všichni aspoň jednou vyválíme a dole vypadáme víc jako jeskyňáři než jako turisti. S každou stovkou metrů se teplota zvedá a v údolí z nás už pot doslova leje. Taky se na níže položených loukách objevují fialové květy ocúnů. V Starém Dvoru si čekání na autobus zpříjemňujeme pořádnými porcemi halušek v sympatické kolibě. V Žilině máme ještě pár hodin čas, než nám pojede vlak a Miloš s Danem mají své navigace nabité spoustou kešek. A tak si ještě zavazujeme boty a vyrážíme do města. Míra vyhlašuje boj všem kačerům, zakládá odbojovou organizaci Kešrt a raději s Vaškem zůstává v nádražní hospdě u všech batohů. Pochůzka za jedním z žilinských pokladů nás vede kolem baru Crystal, který nás doslova vtahuje dovnitř a my zahajujeme ochutnávku z koktejlového listu. Ještě že nemáme tolik Euráků, jinak bychom se tam nejspíš dokázali slušně odbourat. S veselou náladou se loučíme se Slovenskem a odjíždíme vstříc úternímu všednímu ránu.

´