|
S nevalnou vidinou delší dovolené během letošních prázdnin jsme operativně
využili svátků a na šest dní odjeli do Chorvatska. Já a děti jsme tuto zemi
navštívili poprvé v životě, abychom aspoň na chvíli ochutnali slanou vodu a
nechali se koupat v jadranském slunci. Čtvrtek
1.7.2010
 |
 Rada od sousedů, že jejich známí jezdí na Jadran nikoliv klasickou
cestou přes Vídeň a Slovinsko, ale Maďarskem kolem Budapešti a Balatonu,
se mi nejdřív zdála trochu přitažená za vlasy, ale Michelin i naše
navigace do auta se tvářily, že to je jen půlhodinka navíc a hlavně,
riziko zácpy minimální. Kdo se dneska hrne k Balatónu, že. Holky jsem ve
středu odpoledne vyzvedl v Raškovicích, nijak moc se netvářily, stále v
bludu, že razíme na turistiku do Moravského krasu, a kolem deváté večer
jsme odstartovali. Zvolená trasa byla skutečně celkem volná a tak nám
kilometry ubíhaly. I s dvouhodinovým spánkem jsme za kuropu vjížděli do
Chorvatska a mířili do Dalmácie k
Šibeniku. Nic jsme si předem
neorganizovali a tak sjíždíme z dálnice na Vodice, že se tam
porozhlédneme. Ale tohle městečko nás nijak extra nezlákalo k zastavení,
tak objíždíme Šibenik a pokračujeme podél pobřeží směrem na
Primošten.
Kempíčků je u silnice dost, stejně tak i cedulí inzerujících apratmány.
Na hranicích Primoštenu v turistickém biru sjednáváme ubytování v
apartmánech Gordana, tak
dvěstě metrů od moře, s přístupem na pláže
kempu. Všude vidíme české espézetky.
Naše první kroky vedou samozřejmě k moři. S plnou polní - brýle,
šnorchly, všechno, co k vodě patří. Koupání je bezva, pláž kamínková se
skalisky, ale do moře se dá vejít velmi dobře. Nad pláží jsou navíc i
sprchy se sladkou vodou, úplný luxus. I šnorchlování není úplně nudné.
První rybky se vyhřívají ve vodě hned u břehu, o kus dál hejna sardinek
a kdoví čeho. Najednou hřmí a začínají nám na hlavy bubnovat první
kapky. Na obzoru vidíme, jak se na nás žene liják, a tak srabíme a
balíme.
Samozřejmě z toho nic není. Nechce se nám ale vracet a tak se jdeme
podívat do Primoštenu. Je znát, že je půl páté. Uličky města jsou téměř
liduprázdné, vše je ospalé, siestové. Na vršku u kostela Sv. Jiří
bloumáme mezi hroby, přes které je nádherný
 výhled na moře a okolní
ostrovy. Skvělé místo pro poslední odpočinek. Má tu být schovaná i
jediná místní keška, ale nejsme úspěšní. Z dlažby uliček ještě pořád sálá
nasbíraný polední hic,
tak honem zmrzku a mizíme. Večerní koupání je skvělým osvěžením. |
|
Pátek 2.7.2010
 |
 Noc
je tropická, před spaním klimatizaci vypínáme a ráno se probouzíme
vedrem. Nejvyšší čas odvalit se na pláž. Dopolední koupání je prima,
žádné davy lidí. Jen vlny jsou dneska trochu větší, pro holky by plavání na hloubku
mohlo být riskantní a tak se necháváme ošplouchávat u břehu.
Po siestě se vydáváme hledat nějaké jiné místo. U jednoho piniového
hájku je voda až kýčovitě tyrkysová, ale je to asi tím, že se skály u
břehu hned propadají do hloubky a navíc jsou poseté ježovkami. Nic pro
nás. Nedaleko pak nacházíme příjemnou plážičku v malé zátoce. Alice se
šnorchlem se za mnou srdnatě drží v závěsu i na hloubce. Odměnou nám je
pohled na hvězdice a dokonce i na chobotnici, která se uvelebila u
jednoho balvanu. Šťouchám do ní ploutví, ale jen vystrčí chapadlo, jinak
se ani nehne.
 Dneska jdeme na toulku Primoštenem až později, po západu slunce. A je to
nebetyčný rozdíl. Na promenádě i na rynku se to hemží lidmi, zahrádky hospod
jsou obsazené, všechno žije. Dole ve starém městě je vystoupení lidových
tanečníků, to se holkám moc líbí. |
|
|
Sobota 3.7.2010
 |
 Schéma neměníme, dopoledne šnorchlujeme pod kempem,
proháníme hejna sardinek a ve svěží bríze mastíme karty. Po
obědě pak pojíždíme dál na jihovýchod, abychom se opět poohlédli po nějakém
novém koupání. Nakonec stavíme v Marině, kde se v hlubokém zálivu skrývá
přijatelná městská pláž s jemnějším zrnem a se spoustou mladých rodin s
dětmi. Přístup do vody je mírný, dá se říct, že je to takový slaný
rybník. A tak si bereme holky do práce a snažíme se je trochu učit
plavat.
Mapa Marco Polo dává nedalekému městu
Trogir dvě
hvězdičky, tedy bychom si ho neměli nechat ujít. Přijíždíme téměř za tmy
a při hledání parkoviště míjíme davy lidí. Asi je tohle pobřežní
městečko velkým lákadlem. A skutečně, historické centrum je jedním
velkým labyrintem se spletí uzounkých uliček, ve kterých je dlažba od
tisícovek a tisícovek bot ošlapaná do lesku.
 Před
středověkými hradbami stylově kotví historické škunery, po nábřeží
korzují mraky turistů. Nedaleko katedrály Svatého Vavřince se
necháváme zlákat na zmrzlinu z červených pomerančů. Je přímo lahůdková.
A zároveň je to taková sladká tečka za dnešním programem. |
Neděle 4.7.2010
 |
Dnes se poprvé necháváme budit budíkem. V plánu máme výlet do
národního parku Krka. Naše naděje, že z rána by nemuselo být
vražedné vedro, vzaly za své, když jsme zpocení nasedli do auta a
teploměr ukázal 31 stupňů. V půl desáte vystupujeme v
Skradinu, času máme akorát na to koupit si v kanceláři lístky do
rezervace a nalodit se na parník Majka Danica, který nás během půl
hodiny doveze k nejbližším a nejmohutnějším vodopádům řeky Krky -
Skradinsky buk. Sama
Krka je považovaná za nejhezčí krasovou řeku Chorvatska, byť měří od
pramene až k ústí do Jadranu pouhých 72 kilometrů. Holky by se nejraději
hned vrhly do vody, ale kdepak, cachtání si necháme až na konec. Místo
toho stoupáme až na horní okraj kaskády, kde u
starých vodních
mlýnů a valchoven začíná naučná stezka. Je to jako když se člověk
zanoří do nějakého tropického pralesa - pod lávkami všude tečou ramena a
ramínka Krky, mokřady a břehy stíní husté koruny fíkovníků a dubů, v
ostrůvcích slunce se vyhřívají hejna ryb. Podél několika vyhlídek na
vodopády se postupně dostáváme zpět dolů k největší travertinové laguně,
která je zpřístupněná ke koupání. Tím myslím, že je dovolené se tam
koupat. Vstup je dost komplikovaný, travertin pod hladinou skrývá jednu
past za druhou, ale to nás nemůže
 odradit.
Snad jsme se ani nemuseli utírat. Před odjezdem parníku zpět do Skradinu
přichází bouřka s průtrží mračen, naštěstí jen krátkou a celkem teplou.
Po siestě v klimatizovaném apartmánu jedeme do Primoštenu na večeři.
Alice má děsně spadeno na tradiční mušle - "modré človíčky", jak jim
říká. Ale po prvním soustu zezelená a už o nich nechce ani slyšet. A
přitom byly místní slávky velmi chutné.
|
|
|
Pondělí 5.7.2010
|
Celodenní koupání a relax před odjezdem domů, nemáme
chuť někam jezdit a zkoušet štěstí na jiných místech pobřeží.
 Tak
jako se Alice vlastním způsobem domáhala dovolené u moře - "Víš co?
Franta v Řecku, Adriana v Chorvatsku, a my nic..." - v podobném tónu
tuto naši krátkou chorvatskou anabázi i zhodnotila. "Víš co? My pět dní,
Adriana celý prázdniny..."
|
|
|
|
|
|
