Po poledni přijíždíme do kempu Luxor u Velké Hleďsebe. Louka pro stany je skoro prázdná. A taky pěkně podmáčená po dních plných dešťů. Stan proto stavíme až skoro v lese, vedle nás je jediný další stan, pak asi dva karavany, jinak nic.
Odpoledne plánujeme strávit přímo v Mariánských Lázních. Už cestou ke kolonádám skrz centrum Alice kňučí a courá se daleko za námi. Její nenálada kulminuje, když odmítáme jezdit po parku v kočárech pro prasečkáře. Teprve v Kolonádě u Rudolfova pramene povoluje. Ivča ji nakuká, že je pramen zázračný. Alice se koukne do hrníčku a rozčílí se, "Klára mi to všecko vychlastala!!". Zahajujeme soutěž o nejodpornější pramen. Jako první nás nakopává Karolinin, ale záhy zjišťujeme, že je to jen čajíček proti pramenu Křížovému. Ten se skoro nedá pozřít. Přesto se k němu scházejí lidé a s odhodlaným výrazem si do PET lahví stáčejí celé litry horké smradlavé minerálky. Poblíž zpívající fontány opatrně lovíme zdejší kešku a pak pokračujeme do parku. Podél Úšovického potoka děláme pěknou multikešku, která nás provede po několika dalších pramenech. Před Ferdinandovým pramenem se na nás přižene solidní bouřka se slejvákem. Ještě že je v kolonádě a tak se máme kam schovat a přečkat to nejhorší. Ferdinandův pramen je pěkně slaný, ale shodujeme se, že Křížový je nepřekonatelný vítěz soutěže. Indicie posbírané po pramenech nás spolehlivě zavedly k finálce a náhodou to od ní ani nebylo daleko k zaparkovanému autu. Je pul sedmé, vracíme se do kempu a konečně se věnujeme slíbenému táboření.

Pondělí 20.7.2009

Slibovali azur, ale je stále zakaboněno. A my vyrážíme do přírody. Autem stoupáme z Mariánek vzhůru do kopců Slavkovského lesa, k rezervaci Smraďoch. K němu vede krátká naučná stezka. Jen co jsme trochu zapadli do lesa, vkrádá se nám do nosů slabý pukavcový zápach. Tu a tam tůňky s probulbávajícími plyny. K samotnému Smraďochovi pak vede dřevěný chodník. Hledáme inzerované masožravé rostlinky, ale asi se schovávají někde hlouběji v lese. Prkna jsou pěkně kluzká, Ivča to testuje na vlastní kůži a jen o vlásek nesjela do jedné z pekelných tůní. Deštivé počasí vše podmáčelo, kloužeme všichni.
Další cesta nás vede po vrchovině, kolem malebné přírodní památky Křížky, rezervace, kde se daří vzácným vřesům jen díky tomu, že se tam pravidelně nechávají pást ovce a kozy. Sjezdem o třista výškových metrů se dostáváme do Bečova nad Teplou, kde máme zálusk na zdejší hrad a zámek. Neuvědomili jsme si však, že je pondělí , všude je zavříno, i na hradě, vesnice ospalá jak v růžovém království. Jdeme alespoň pro kešku na skály přes údolí naproti hradu. Do vrchu jde se mnou jen Alice. Je to direttissima děsným krpálem a skalami, ale výhled na Bečov s hradem stojí za námahu. Až cestou zpátky objevujeme příjemnou stezku, po které bychom bývali nahoru vyšli všichni a bez větší námahy...
Poslední dnešní atrakcí je Kladská a naučná stezka kolem zdejších rašelinišť. I na této cestě se brodíme vodou, která stéká z podmáčených luk kolem. V polovině cesty kolem rybníka se přižene bouřka s vydatným lijákem. V pláštěnkách luštím poslední indicie k místní multikeši. Čísla se mi na papíru rozpíjejí, jde to pomalu a kolem prší a prší. Holky čekají kus cesty přede mnou, na nějaké poklady se můžou vykvajznout. Klára si stěžuje Ivče: "Vůbec nechápu, že se na to nevykašle!" S pochybami jdu na vypočítané finální souřadnice jen s Alicí. Jako zázrakem z mraků vykoukne sluníčko a ze stromu i schovaný poklad. Hurá!

Úterý 21.7.2009

Ještě než se přesuneme na sever do Českého Švýcarska, děláme si zastávku v Krásném na severu Slavkovského lesa a krátkou procházku na Krásenský vrch. Ten se pyšní neobvyklou rozhlednou, navrženou snad podle věže Babylónské. Kus stezky nás provedl i podle dalšího místního unikátu - Dlouhé stoky, kanálu, který se už od středověku používal pro plavení težebního dříví a k pohonu mlýnů.