Poučeni z Bečova nad Teplou jedeme na Moravu až v úterý. Cestou totiž chceme navštívit hrad Bouzov. Hrad otevřený. Volíme prohlídku po reprezentačních prostorách hradu. Holkám se asi nejvíc líbí, když je v papučích taháme na voskovaných prknech královských sálů. Ano, i nám se to kdysi na zámcích líbilo ze všeho nejvíc. Bouzov se nám zalíbil. Je vidět, že měl dlouhou dobu majitele v podobě řádu německých rytířů. Nedaleko obce Bouzov je keška, ze které by měl být pěkný výhled na ves i hrad. K té se musíme prodrat polem plným makovic, ale pohled skutečně stojí za to.

Středa 29.7.2009

Výchozím bodem pro dnešní výlet je Skalní mlýn v Punkevním údolí a cílem naučná stezka Macocha. První kroky nás vedou do Kateřinské jeskyně. Po prohlídce a čtyřiceti minutách pod zemí jsme venku a celkem rychle rozmrzáme ve stoupání po žluté ke Křenkovu pomníku. Odtud kilometr po hřebeni a už zíráme z horního můstku do Macošské propasti. Následuje sestup do Punkevního údolí a pak pohodová procházka k Punkevním jeskyním. Ještě mají otevřeno, ale poslední prohlídka je zcela vyprodaná. Nezbývá, než sem zajet někdy jindy. Na parkovišti ve Skalním mlýně už nestojí nikdo, jen naše auto. Holky mají nohy ucabrtané, nejvyšší čas sednout si v kempu k partičce prší.

Čtvrtek 30.7.2009

Předpověď opět slibuje extra horký den a holkám se do dalšího "pochoďáku" už nechce. Během ranní kávy měníme plán a místo další naučné stezky se rozjedeme na vybrané kešky. I tak nás první kešky vedou do Josefofského údolí u Adamova, kam jsme původně výlet plánovali. Huť Františka, udržovaná památka v údolí Křtinského potoka. Počítáme indicie, abychom zjistili, kde se tahle mysterka schovává a pak nekonečné minuty lozíme a šátráme. Až druhá parta kačerů nám pak ťukne, že dole ji asi nenajdeme, že musíme vylézt nahoru na ochoz dřevouhelné pece.
Jeskyně Býčí skála je nepřístupná, tak stoupáme po žluté směrem ke Kostelíku, průchozí jeskyni, kde se nám daří sledovat lety vyplašených netopýrů. A odtud je jen pár kilometrů do Křtin. Už z dálky je vidět monumentální kupole Mariánského chrámu. Poutní kostel je otevřen a máme úplnou volnost si projít jak vlastní chrám, tak i ambit s kaplí sv. Anny. Vnitřní výzdoba je úchvatná, ne nadarmo barokní kostel přezdívají Perla Moravy. Za zvuků varhan opouštíme Křtiny a osvěženi na duchu jedeme potěšit i své chuťové pohárky do restaurace Olšovec v Jedovnici, která se nám před mnoha lety coby pohostinská Perla Moravy vryla do paměti. Opět nezklamala, nevíme, co si vybrat dřív , a zvolené chody jsou přímo útokem na naše čivy.
Další keška nás vede do Rudic k rezervaci Rudické propadání. Podél potoka jsme se k finálnímu propadání neprodrali, voda mizí pod zem už někde dřív a to nás trochu zmátlo. I tak se kocháme vápencovými skalami a holky si odtud odnášejí poctivý šutrák, že prý ho položíme k bazénu v Hradešíně. V Rudicích na doporučení vlastníka kešky navštěvujeme muzeum ve větrném mlýně. "Tož pote dál pantáto, i vám dobré den, paňmámo!", vítá nás svérázný průvodce. Na závěr vyprávění o historii mlýna poví i příběh o koze, která se kdysi oběsila na lopatce "... a vona ta teta chtěla to kozénko ovázat, jenže si zapomněla doma kolek, tož ju ovázala k lopatě mlénského větrníku. A odrazu přišel okrotné vichr....", holky koukaly s očima navrch hlavy. V patrech pak je výstava speleologie v Moravském krasu. Na jedné fotografii je zkrápníkovatělý žebřík v jeskyních Rudického propadání. Alice nás pak táhne za roh a ukazuje na fotku potápěče, co se noří do kalné vody a koukají mu jen nohy. "Zkrápníkovatělej potapěč...." definitvně uzavírá naši prohlídku a v podstatě i výlet po Moravském krasu.