Den bez auta. Téměř u kempu v Jetřichovicích je vstup do Pavlinina údolí. Červená značka kopíruje tok Chřibské Kamenice a klikatí se mezi pískovcovými stěnami. Je hic a do Rynartic přicházíme vyprahlí. Dřevěné ukazatele nás navigují na kopec, kde se vyjímá hospůdka Na konci světa a tolik potřebné nápoje. Přehřáté dusno neslibuje nic pěkného, na západě se navíc sbírají tmavá mračna. Osvěženi jdeme hledat sedm trpaslíků a Sněhurku, kteří jsou vytesáni v Trpasličí skále pod vesnicí. Postupně jsme je všechny objevili, po krátkém hledání i kešku, která nás sem přivedla.
Nechceme jít zpátky po silnici, volíme proto neznačenou "Kamennou cestu", která vede podle hranic rezervace Pavlinina údolí. Jedno špatné odbočení a už se prodíráme kapradím a hledáme, kudy asi vede ta správná stezka. Nakonec ji máme a po kilometru už vcházíme do Jetřichovic na zasloužené posezení v jedné z mnoha hospůdek (Kamennou cestou jsme ale zřejmě nešli, "ve skále vyhloubený úvoz se složitým reliéfem stěn nikde vidět nebylo).
Návrat do kempu posunuje počitadlo kilometrů na desítku. Než se holky stačí vzpamatovat, vedu je do místní "kovbojské" sprchy, jsme jen částečně schovaní za westernovými lítačkami. Studená voda nás krásně osvěží a jsme připraveni na večerní posezení.

Čtvrtek 23.7.2009

Ani dneska nikam nepopojíždíme a volíme okruh skalami nad Jetřichovicemi. Nástup je dost náročný, šplháme na Mariinu skálu, na necelém kilometru stoupáme o dvěstě metrů. Vyhlídka na skále vypadá dramaticky, Ivča s Klárkou raději čekají u odbočky a na vrcholek lezu jen já s Alicí. Pokračujeme dál k vyhlídce na Vilemínině stěně. K Rudolfovu kameni je to opět vhůru do vrchu, holky už si nemůžou odpustit komentáře.
I: "To snad není možný! Dyť my jdeme furt jen do kopce!"
K: "A vypadá to dost nebezpečně!"
A: "Budu zvracet..."
Výstup na Rudolfův kámen je opravdu trochu náročnější, chybí schůdky a chodníky jako na Mariinu skálu, jen sem tam kousek zábradlí. Holky jsou ale jako Spidermani a za chvíli už jsme bezpečně v altánu na samém vrcholku. Ivča zatím dole trne strachy, protože ze skály se vrací pán se dvěma kluky, že tam nejdou, že je to moc nebezpečné. Já zatím zkouším na vršcích hledat kešku, ale jsem stejně neúspěšný jako pár jiných kačerů přede mnou.
Z Rudolfova kamene už pomalu scházíme po zelené zpátky do Jetřichovic. Ivče se na noze objevila prima skvrna, poznávám příznak boreliózního kousance a proto velím balit kufry, aby stihla v pátek doktora v Braníku. Od západu se valí něco ošklivého, máme sbaleno v rekordním čase. Vyjíždíme z kempu a během pěti minut vlítneme do neskutečné bouřky, vichřice a průtrže mračen, která nás nutí je krokem. Vyhýbáme se popadaným větvím a opatrně směřujeme na Prahu.

Panorama: Vilemínina stěna, Mariina skála, Rudolfův kámen