Javorníky 2017

Podzimní vandr na česko-slovenském pomezí

Z Velkého Javorníku

Na východě republiky se nám loni zalíbilo. Sice jsme letos zprvu zvažovali feraty, proto i ten časnější termín, ale aby s námi mohl Michal Vošmik, který měl problémy s ramenem, rozhodli jsme se pro tradiční vandr. Michal to sice na poslední chvíli stejně zaskrečoval, ale už jsme plány neměnili a vyrazili do Javorníků.


Středa 27.9.2017
Předpověď počasí nás tentokrát nechává v klidu, žádné deště se nemají konat, snad by mělo i svítit slunce. Pozdě večer necháváme auto stát na vlakové zastávce v Huslenkách a začínáme stoupat po modré značce, která by nás měla vyvést až na hřebeny Javorníků. Partička, co seděla v autě vzadu, si cestou stihla umotat pěknou opičku, my se to teď s Momem pokoušíme dohnat, ale náskok je veliký. U rozcestí Nad Ščulky je kus rovné plochy a tak si tady stavíme stany na první nocleh. Ještě chvíli klábosíme "na baru" z plastové jímky, Koťas stihne Momovi pošlapat stan, pak vše uléhá.


Čtvrtek 28.9.2017
Výhled z hřebenovky na severRáno je krásně, slunce i teplo. Ale i kdyby nebylo, tak nás rozhicuje pokračování modré značky. Na červenou hřebenovku to dělá od noclehu bezmála čtyřista metrů do vrchu. Nikam však nespěcháme, pěkné průhledy do krajiny kolem nás co chvíli nutí zastavit a kochat se. Odpoledne zastavujeme na Kohútce, pak ještě popojdeme kilometr na chatu Portáš. Miloš zjistil, že si na Kohútce na topení zapomněl vložky do bot, tak utíká zpátky, že bez nich to není ono. Jenže se vrací s nepořízenou. Přičinlivá obsluha ty dva nevábné kusy nejen že dala z topení pryč, ale rovnou je nacpala do rozfajrovaného kotle a nebylo záchrany. Zapíjíme nenávratně ztracené vložky a Milošův hořký osud. Místo pro stany je nedaleko mezi chatkami u místnísjezdovky. S Momem si rozestýláme na zápraží jedné z chatek, což se mi moc nevyplatilo. Přes noc se mi vyfoukla karimatka a ráno se budím, záda tuhá jak štolverk.


Pátek 29.9.2017
Na Velkém Javorníku Pokračujeme dál po hřebenovce, která se vine přesně po hranici mezi Českem a Slovenskem. Až na Malém Javorníku Čechy opouštíme, značka pak vede Slovenskem. Pěkné výhledy jsou z malé rozhledny Stratenec i z cesty, která se dál ubírá po hřebenu Javorníků. Je příjemně teplo, čas na menší siestu, tak jsme se na jednom sušším místě svalili do trávy, zavřeli víka a nechali se konejšit šuměním větru ve větvích smrčků za našimi hlavami. Se zlatým odpolednímsluncem v zádech zdoláváme nejvyšší vrchol Javorníků, Veľký Javorník (1071m), pak už je jen kousek k cíli dnešní etapy, k osadě Kasárne. Příjemné útočiště na večer nacházíme v horském hotelu Hájenka. Mají halušky, dobré slovenské víno, naše prvotní obavy ze slabé obsluhy se nepotvrdily. Ačkoliv, doporučil nám rozdělat si spaní za boudou na dětském hřišti, ale zapomněl upozornit, že když foukne nesprávným směrem, smrdí tam žumpa. A ono to nesprávným směrem foukalo dost často. Navíc se vítr dost ochladil a tak jsme v dětských prolézačkách kapku profoukli.


Sobota 30.9.2017
Oheň na VysokéRaňajkujeme v Hájence. Je to taková náplast za ne zcela příjemnou noc. Jsme na konci Javorníků a cesta nás vede z hřebene dolů a dolů do sedla pod Lemešnou, zpátky k hraničním patníkům. Kopec na Lemešnou je vydatný, ale zpestřujeme si ho sběrem hub. Sem tam se najdou hříbky, nějaké babky a během chvíle máme pytlík na solidní smaženici. Z lesů pod námi se ozývá ryčení jelenů v říji. Zní to, jako by byli jen kousek do nás, ale nevidíme nic. Hospoda v Makovském průsmyku u památníku SNP vypadá, že je už mimo provoz delší dobu, což nás moc netěší. Takže šlapeme dál na Trojačku a pak se stáčíme zpátky na západ po žluté značce. Z rohledny na Čartáku je skvělý výhled do všech stran a od ní pak jen co by kamenem dohodil na turistickou chatu Třeštík na odpolední polévku. Za tmy dorážíme na vrchol Vysoké (1024m) a přímo tam si děláme bivak a konečně i pořádný oheň. Smaženice je naprosto famózní, zapíjíme ji čajem s posledními zbytky alkoholu, které ještě v batozích máme.


Neděle 1.10.2017
Louky pod PolanouSestupujeme z Vysoké směrem na Polanu a odtud pak po žluté do údolí. Louky pod Polanou jsou poseté fialovými ocúny, sem tam samota, v začínajícím podzimu je to velmi malebné. Po silnici přes Miloňov dorážíme do Velkých Karlovic, které jsou naší konečnou zastávkou. Máme akroát čas na rychlé jídlo v místní hospodě, pak už musíme pospíchat na vlak, který nás veze přes Karolínku a Nový Hrozenkov zpátky do stanice v Huslenkách. Vše nám vyšlo. Počasí, nádherná krajina, pár hospod i ohýnek. Výlet do Javorníků můžeme doporučit.
Kompletní fotogalerie: FLICKR
Video z akce: YOUTUBE